Den co den

Na začátku románu visí mladý muž za nohy přivázaný k prolézačce na dětském hřišti. Kdosi ho málem umlátil k smrti. Muž se jmenuje Ábel Nema, pochází z jihovýchodní Evropy, odkud po maturitě utekl do města B. kdesi v západní Evropě. Ovládá perfektně deset jazyků, dokáže překládat zaslechnuté věty, ale nedovede spontánně reagovat, schází mu čich, chuť i orientační smysl. Přitahuje muže i ženy, ale není schopen s nimi žít. Ábel Nema si nedokáže vzpomenout, kdy a proč se jeho život takhle změnil. Najednou se ale nic nenachází na svém místě, dokonce ani on sám ne. Je to proto, že v jeho zemi vypukla válka? Nebo je na vině jeho otec, který uprchl od rodiny? Nebo to z toho důvodu, že jej odmítla bytost, které vyznal lásku?
První a zatím poslední román Terézie Mory je komponován jako labyrint mimořádné jazykové pronikavosti plný obrazů, který současné německé literatuře chyběl. Autorka vypráví příběh o vykořeněnosti a válce, kterou si v sobě nesou hrdinové jejího románu i daleko od válečné zóny. Den co den je ale možné číst jako virtuózní metaforu života ve velkoměstě, román o utečenci, který si hledá své místo na světě, nebo jako román o hledání lásky či Boha v dnešním světě.